To,
že nejsem žádný velký milovník dětí, tím spíš těch uřvaných a
rozmazlených a nevychovaných a prostě jim podobných, to je o mě docela
známo. Jsou ale situace, kdy i já jsem překvapená, co si tahle
stvořeníčka dovolí.
To
si přijde maminka do knihkupectví se třemi dětmi. Všechny se okamžitě
rozběhnout a pořvávají na sebe, je jasné, kdo tady v té rodince vládne.
Maminka je očividně moc nezvládá, ale nevím, kde nastala chyba. Byla to
příjemná, normální ženská.
Děti
si začaly nosit knížky, maminka že tedy koupí každému dvě. To je docela
dost, říkám si, to je na ně hodná. Později u placení se sečetl docela
balík, knížek bylo kolem dvanácti! Paní vyndá kartu, bezkontaktní,
přiloží k terminálu, děti nadšeně balí knížky.
 |
| zdroj |
V
tom si malá slečna všimla o kousek vlevo ležící knihy Simpsonovi.
Docela drahý kousek, tuším, že přes 500. Donesla si ji k pokladně, že
bez ní neodejde. Maminka, že už nee, že nemá penízky.
 |
| zdroj |
Holčička:
Tak snad mi ji koupíš, když ji chci, ne? Uvědom si, že můžeš bejt ráda,
že po tobě požadujeme jenom knížky a nic horšího. Snad máš kartu, tak
ji vytáhni a zaplať.
No
já koukala, to vám povídám. Děvče chodilo maximálně do školky, růžová s
copánky, no pěkná princezna. Další, co jsem si uvědomila, že si mnozí
vůbec neuvědomují cenu peněz, že na tu kartu je musí nejdříve někdo
vložit, aby ses tím dalo pak platit, že to tam nenaskakuje samo a že ta
kartička není zázračná.
 |
| zdroj |
Žádné komentáře:
Okomentovat